Organizace bridžových turnajů

Účelem následujícího textu je vyložení základních principů organizace bridžových turnajů - přípravy před turnajem, uspořádání hracích místností a stolů, zahájení a vlastního řízení turnaje. Text objasňuje pouze základy jednotlivých typů střídání (rozpisů), konkrétní rozpisy je třeba hledat v jiných publikacích. I když vedoucí soutěže bývá často i rozhodčím a výpočtářem, těmito oblastmi se zabývat nebudu.

Úkolem vedoucího turnaje je zorganizování takového pohybu soutěžících, aby se dle možností každý potkal se všemi ostatními (nebo s co největším počtem) a odehrál všechna (nebo téměř všechna) rozdání, která se v turnaji hrají. Vedoucí musí znát dostatečný počet způsobů organizace, aby mohl vybrat ten správný pro daný typ a charakter turnaje, např. jinak povede mistrovský turnaj a jinak turnaj pro začátečníky.

Vždy myslete na to, že turnaj se pořádá především pro hráče a těm by měl přinést uspokojení bez ohledu na jejich výsledek. Dejte pokud možno přednost takovému systému, který bude pro účastníky jednoduchý, srozumitelný a snadno zapamatovatelný, aby se mohli soustředit na hru a nikoliv na systém střídání nebo pohybu krabic. Jen na vrcholné úrovni má opodstatnění zkomplikování systému v zájmu například přesného výkonnostního vyvážení turnaje nebo zamezení možnosti neúmyslného obdržení informace od jiného stolu.

Pokyny vydávejte zřetelně, stručně a jasně, důležité údaje zopakujte aspoň dvakrát - vždycky nejméně jeden člověk chybí a z přítomných nejméně jeden neposlouchá. Neopakujte hned, ale až po nějakém čase - chvíli to trvá, než se dotyčný vrátí nebo vykecá. Nemluvte zbytečně, nejlepší vedoucí je ten, o kterém se ani neví, že je v místnosti. Křičet na hráče můžete pouze v případě požáru nebo války.

Základní dělení na turnaje jednotlivců, dvojic a družstev má na organizaci určitý vliv, který v případě potřeby zmíním, obecné principy platí pro všechny bez rozdílu.

Část I. Principy řízení

1. Příprava před turnajem

Více potu na cvičišti - méně krve na bojišti; to platí i v přípravě na bridžový turnaj. Čím více se věnujeme přípravě, tím pravděpodobnější je jeho hladký a bezproblémový průběh, i když zaručeno není samozřejmě nic.

Pouze v případě velmi malých turnajů může být vedoucí i jediným zástupcem pořadatele turnaje. My se budeme zabývat pouze situací, kdy vedoucí nemusí shánět klíče od hrací místnosti, stěhovat stoly a židle ze skladu, sundávat ubrusy, objednávat u číšníka obědy, shánět někoho, kdo zapne osvětlení, a vysypávat popelníky. To vše by měl zajistit pořadatel a jeho štáb. Od vedoucího se též běžně neočekává, že zabezpečí krabice, karty, zápisové formuláře všeho druhu a číselná označení stolů. Je pro něj však výhodou, pokud ví, jak tyto věci vypadají - kolik sad, jakých barev a do kterého čísla jsou krabice a stolová čísla, kolik řádků a jakého tvaru je zápisový lístek. Úplně optimální je, když vedoucí může dopředu sdělit pořadateli své požadavky a ten je schopen je splnit.

Začátek turnaje je nejobtížnější částí organizace turnaje. Při výběru a technické realizaci rozpisu nesmí vedoucí udělat chybu, která by vedla ke znehodnocení turnaje. Náprava omylu, kdy se po odehrání několika sestav potkají znovu stejní soupeři nebo dokonce hráči narazí na karty, které už hráli, bývá velmi obtížná až nemožná. Zároveň je vedoucí omezen časem, který je mezi koncem prezentace a zahájením hry. Vždy se navíc "cosi" stane, vznikne nějaký problém, který je třeba ihned řešit. Vždy bude vedoucí několikrát vyrušen zbytečnými dotazy nebo připomínkami, které mu nepřísluší nebo by je bylo vhodné přednést později. Je proto při plánování potřebného času počítat se značnou rezervou.

Den před turnajem si připravte vše, co připravit lze, nenechávejte na čas před začátkem ani žádnou maličkost. Je například otázkou minuty vytisknout list papíru. Pokud si počítač nerozumí s tiskárnou, je na něm jiný operační systém nebo kódování češtiny, než jste předpokládali, muchlá se papír nebo vypnou proud, můžete lehce ztratit i čtvrt hodiny. Nebo list nevytisknout vůbec.

1. Propozice

Od určité úrovně mívají soutěže propozice. Je prvořadou povinností vedoucího je znát a dodržovat. Proto si je musí přečíst, podstatné věci si zapamatovat nebo vypsat a ty nepodstatné umět rychle najít. To vše samozřejmě aspoň den před soutěží. Je ostudou vedoucího, když je hráčem upozorňován na to, že porušuje propozice. Nejste-li si jisti, nebojte se do propozic podívat a pak teprve rozhodnout - to ostuda není.

2. Dokumenty na nástěnku

Připravte si vše, co budete chtít vyvěsit jako informace pro hráče. Mohou to být propozice, program soutěže, časový rozvrh, dosavadní stav u dlouhodobých soutěží, rozmístění stolů nebo místností, přehled cen, převodní tabulky a jiné informace. Připravte si i prázdné formuláře, které budete vyvěšovat po vyplnění. Nezapomeňte na technické prostředky k vyvěšení - špendlíky, lepítka apod.

3. Formuláře, zápisové lístky

Připravte si všechny formuláře, které budete potřebovat, a vyplňte v nich vše, co můžete. Stává se, že předem znáte rozpis - pak si připravte vyplněné formuláře přinejmenším pro první kolo.

4. Počítač a program

Používáte-li počítač, rozhodně nenechávejte na začátek turnaje nahrání programu, přípravu dat ani tisk čehokoliv, co budete potřebovat.

2. Začátek turnaje

1. Příprava hrací místnosti

Výběr hrací místnosti je samozřejmě záležitost pořadatele, takže tento odstavec se týká pouze těch případů, kdy máme možnost ovlivnění.

Místnost by měla být dostatečně velká, aby se do ní vešel potřebný počet stolů a židlí. Stoly by neměly být příliš hustě vedle sebe, aby byla zachována možnost pohybu po sále jak pro hráče (bufet, WC, cigaretka a samozřejmě střídání), tak i pro rozhodčího. Na jeden stůl bychom měli počítat přibližně s 6 m², pokud se však hrají u různých stolů stejná rozdání, musí být rozestupy daleko větší, aby se bránilo "přenosu informací". I když uvedené podmínky splněny nejsou, je úkolem vedoucího, aby sál v rámci možností uspořádal co nejvýhodněji pro účastníky. Například při nedostatku prostoru volí takový systém střídání (dále rozpis), aby přesuny hráčů i krabic byly co nejkratší a počet přesouvajících se hráčů co nejmenší.

2. Rozmístění a číslování stolů

Protože při střídání hráčů a karet se nejčastěji používá přesun o jeden stůl výše nebo níže, je nejvýhodnějším způsobem rozmístit stoly do tvaru podkovy, kdy stůl s nejvyšším číslem je poblíž stolu s číslem nejnižším. Od prvního stolu vedeme první polovinu stolů v řadě a druhou polovinu ve vedlejší řadě směrem zpět na začátek. Někdy se z důvodu zamezení přenosu informací používá dvoukolový systém číslování, kdy v prvním "okruhu" očíslujeme každý druhý stůl a ve druhém ty zbývající. Stůl se sousedním číslem se tak vždy nachází ob stůl. Tuto metodu nelze doporučit v případě, že v rozpise používáte přidané stoly (appendix v Mitchellu). Jinou variantou je střídavé umístění stolů v obou řadách, sousední stoly jsou pak šikmo od sebe - vždy o stůl dál a ve vedlejší řadě.

Nesmíme zapomenout na odkládací stoly, pokud je potřebujeme. Postavíme a očíslujeme i stoly, na kterých se tzv. pauzuje, aby je hráči nemohli přehlédnout a minout. Čísla by měla být dostatečně velká, zřetelná a viditelně umístěná; to platí tím více, čím vzdálenější jsou pro hráče stoly při přesunech.

Používáme-li spřažené stoly (hraje se na nich současně stejná sestava rozdání), je nejlépe umístit mezi tyto dva stoly stůl třetí. Na něm dochází k přehlednému střídání jednotlivých krabic sestavy a zároveň slouží jako oddělení od nežádoucích odposlechů..

Jiné uspořádání vyžadují soutěže družstev s otevřenou a zavřenou místností. Obě části musí být zřetelně odděleny a v každé z nich stoly očíslovány zvlášť. Odpovídající stoly umístěte tak, aby byly dostatečně odděleny kvůli přeslechům, ale aby výměna krabic v polovině zápasu byla jednoduchá. Pozice na sále by měla odpovídat postavení družstva v soutěži, tedy stoly s nejnižšími čísly v přednější části sálu.

Jsou-li stoly i krabice obdélníkového tvaru, volíme orientaci stolů (případně světové strany v místnosti) tak, aby delší strany obojího byly rovnoběžné. Jinak leží krabice napříč stolem, hráči na kratších stranách se musí "válet" po stole pro karty z krabice a soupeři zas nemají místo na vyložení karet na stůl.

3. Příjem přihlášek

Příjem přihlášek by měl být záležitostí pořadatele, zejména pokud je spojen s výběrem vkladů. Vedoucí pouze průběžně sleduje počet přihlášených soutěžních jednotek a rámcově si připravuje hrací systém. Výhodným způsobem přijímání přihlášek jsou připravené kartičky, které vyplní sami hráči, čímž se administrativní práce "rozloží" na větší počet lidí a jde tudíž rychleji. "Platit" za ně je možné hned nebo až při odevzdávání. Pouze první způsob je možný, jsou-li již předem očíslovány.

4. Startovní čísla

Přidělovat startovní čísla můžeme postupně, což lze výhodně spojit s metodou předem očíslovaných přihlášek. Stále tak máme přehled o aktuálním počtu přihlášených soutěžících, "losování" se provádí v podstatě náhodným příchodem.

Čísla je často vhodné přidělovat tak, aby byla mnemotechnickou pomůckou. Může to být k číslu stolu, na kterém hráč hraje a které získá odečtením násobku 10 nebo 100 od startovního čísla. V turnaji jednotlivců navíc ten násobek může symbolizovat počet stolů, o který se hráč přesunuje nahoru nebo dolů. Příklad: číslo 210 znamená, že hráč začíná na stole 10 a při střídání půjde o 2 stoly nahoru.

Při soutěžích vyšší úrovně je často důležité nasadit hráče podle výkonnosti, aby výsledky co nejpřesněji odrážely výkon. Systémy tohoto nasazování se zde zabývat nebudeme.

5. Startovní pozice

Pouze v malých turnajích vystačíme se sdělením startovních míst ústně. Čím více hráčů již zná své pozice, tím větší je totiž hluk a další vyhlašování je problematické. Většinou je lépe nasazení vyvěsit (případně včetně přidělených startovních čísel) v předem připravených formulářích. Příklad takového formuláře je v příloze.

Neuškodí, vyvěsíte-li zřetelné označení světových stran, v soutěžích družstev i otevřené a zavřené místnosti. Přesto si ho zřejmě většina hráčů nevšimne a budete tyto informace muset vyhlásit i ústně. A pouze v  ideálním případě jen jednou.

6. Krabice a formuláře

Aby mohli hrát, potřebují hráči především karty. Doporučuji, aby karty na začátku turnaje rozmístil na stůl vedoucí, k čemuž při větším rozsahu turnaje bude vhodné použít i pomocníky z řad pořadatelů. Nejméně omylů se stane, pokud zvolíte jednoduchý systém n-tá sestava na n-tý stůl, což lze snad vždy. S krabicemi pokud možno rozneste i všechny formuláře, které budou hráči potřebovat - zde lze často využít dobrou domácí přípravu.

Nejjednodušším způsobem zápisu je shora, v podstatě se nedá zkazit, snadno se napraví i špatný zápis, který je nutno celý škrtnout. Zápis k číslu stolu nebo k číslu hráče volte pouze tehdy, je-li k tomu závažný důvod. Určitě v takovém případě budete řešit nějaké špatné zápisy. Obvykle jste už v průběhu turnaje přivoláváni hráči, kteří již mají zápis tam, kam mají zapsat sami.

Většinou máte na formuláře čas ještě v průběhu prvního kola. Zápisový formulář budou hráči potřebovat nejdříve za 5 minut, kdy dohrají první rozdání, stejně tak formulář na soukromé zápisy nebo převodní tabulky. Na rozmístění kartiček se systémem střídání máte čas do konce prvního kola.

Probíhá-li míchání u stolů, můžete krabice roznést před posazením hráčů. Jsou-li karty namíchané předem, musí se nejdříve usadit všichni na svá místa. Protože nikdy nedostanou karty všichni najednou, dbejte na to, aby hra byla zahájena až po rozdání všech krabic, na váš pokyn.

3. První kolo

První kolo je samozřejmě klíčové pro průběh turnaje, špatné posazení nebo rozmístění krabic lze většinou jen těžko napravit. Proveďte vše s maximální pozorností a pečlivostí, pokud máte čas, prověřte, zda všichni správně sedí a mají správná rozdání. Před zahájením hry si vezměte slovo a sdělte hráčům vše důležité pro průběh turnaje. Je to zejména: způsob zápisu, systém přenášení krabic a systém přesunu hráčů při střídání do dalších kol. Speciálně uveďte, kolik je stolů a jak tyto přesuny fungují u posledních stolů. Např. „Hráči EW přecházejí o stůl výše, od stolu 13 to je ke stolu 1. Karty se přenášejí o stůl níže, ze stolu 1 na stůl 13.“ Můžete zopakovat, kde je orientován sever. Zmiňte, jakým způsobem jsou rozmístěny stoly, aby hráči věděli, kde je hledat. Sdělte vše další potřebné a dejte pokyn ke spuštění bojů.

Několik minut po zahájení hry dojde k utišení v sále. Využijte této vzácné chvilky k zopakování informace o způsobu zápisu výsledků. Stejně si ale připravte milý úsměv, se kterým za pár minut zodpovíte dotaz "Kam to mám zapsat?" nejméně od jednoho hráče. Někteří se vás takto dokonce zeptají žertem, i když to vědí. Jsou to ti, kteří nikdy nedělali vedoucího turnaje, takže nepoznali, že vedoucí ve chvíli končícího stresu, kterým zahájení turnaje více či méně je, nemá na podobné žertíky náladu.

Pokud jste to ještě neudělali a máte-li čas a možnost teď, proveďte co nejdůkladnější kontrolu toho, co je pro turnaj důležité: zda jsou všechna rozdání na správných stolech, včetně odkládacích. Zejména v soutěžích družstev i to, zda u stolů sedí správní hráči a na správných linkách.

Před střídáním na konci prvního kola stručně zopakujte způsob přenášení krabic i přesunu hráčů, ale v tuto chvíli už bývá v sále dosti hlučno, takže účinnost je již snížena. Po povelu ke střídání dohlédněte dle možností na jeho správný průběh, případně vyhlaste zákaz zahájení hry do doby, než zkontrolujete, že bylo vystřídáno správně (zejména u soutěže jednotlivců, kde je pohyb složitý).

Případné problémy řešte jednotlivě, neví-li hráč, kam si má sednout, najděte mu místo po dotazu na to, kde seděl předtím. Obdobně napravte případný špatný přesun karet. Nikdy neřešte dva problémy jejich prostým spárováním. Máte-li například jednoho hráče (nebo pár), který hledá místo, a jednu volnou židli, neposazujte ho automaticky na toto místo. Zjistěte kde má sedět dle postupu výše uvedeného. Pravděpodobnost, že někdo špatně sedí, je dost velká a hrozí samozřejmě zhroucení turnaje přinejmenším pro tyto dva hráče (páry).

4. Průběh turnaje

Správným vystřídáním do druhého kola v podstatě končí vaše organizátorská práce. Jelikož střídání do dalších kol bude probíhat stále stejně, poběží turnaj dále v podstatě sám. Od této chvíle byste se měli stát téměř neviditelným a neslyšitelným, zkrátka hráče pokud možno nerušit. To neznamená, že přestáváte řídit turnaj.

Především musíte kontrolovat časový průběh a průběžně „popohánět“ opožďující se hráče. Nejde zde primárně o trestání, ale spíše o pomoc s dostáním se do správného tempa těm, kteří s tím mají problémy. Ve většině případů se po několika kolech dokážou přizpůsobit a turnaj bude probíhat bez problémů s časem. Spíše než časté hlasité upozorňování na čas je vhodné navštívit přímo zpožďující se stůl a upozornit pouze jej. Mnohdy stačí k urychlení hry pouhá tichá přítomnost vedoucího u stolu.

Pro udržení správného tempa turnaje nečekejte, až se u všech stolů dohraje. Povel ke střídání působí mobilizačně na opozdilce a často vede k okamžitému dohrání rozdání, ve kterém by bez povelu ještě dlouho přemýšleli.

V párových turnajích se někdy provádí obrat krabic, případně párů u stolu (přesednutí na opačné linky). Pokud toto aplikujete, doporučuji po vystřídání (a otočení) obejít všechny stoly a zkontrolovat, zda bylo provedeno správně. Stává se totiž, že hráči se spletou a zapíší do lístku neotočenou sestavu. Máme-li otočení zkontrolované, víme, že jde o špatný zápis a nikoliv o nepřesednutí. Zjistíte-li, že někteří se neotočili, vyznačte to výrazně do zápisového lístku a nařiďte ihned po dohrání tohoto rozdání přemístění na správné pozice – nikoliv až po dohrání sestavy (mohli by zas zapomenout).

5. Konec turnaje

Střídání do posledního kola a jeho začátek jsou nejvhodnějšími okamžiky ke sdělení závažných zpráv, vztahujících se k ukončení hry. Všichni jsou ještě v sále, není hluk způsobený tím, že nikdy neskončí všichni najednou. Než hráči rozehrají poslední kolo, sdělíme jim zejména:

1) Co po skončení kola (turnaje) udělat s krabicemi, zápisovými lístky či dražebními boxy a kdo to má udělat.

2) Kdy a kde budou vyhlášeny výsledky.

3) Kdy a kde budou k dispozici podklady ke kontrole výsledků.

4) Kdy začíná další kolo.

5) Informace pořadatelského typu: oběd, ubytování, další akce apod.

Průběh posledního kola je též vhodným okamžikem ke sběru veškerého materiálu, který již nebude zapotřebí – stolových čísel, stolových lístků se střídáním, krabic z odkládacích stolů apod. Až začnou jednotlivé stoly dohrávat, hráči budou postávat a popocházet po sále a váš pohyb bude ztížen. Stůjte raději poblíž východu ze sálu a přijímejte gratulace ke skvělému vedení turnaje.

Část II. Základy rozpisů

Ještě jednou zopakuji, že tento text nenahrazuje knihu rozpisů pro všechny příležitosti, ale seznamuje se základy oboru, s nejčastějšími principy, na kterých jsou rozpisy postaveny.

6. Párové turnaje

Základní rozpisy mají dva typy – Howell, kde v rámci skupiny hraje každý s každým, a Mitchell, kde hrají dvě skupiny proti sobě, většinou také každý proti každému. Kombinací obou systémů lze v dvoukolovém turnaji docílit, aby hrál každý proti každému právě jednou (jsou-li jen dvě skupiny). Výhodnější je v prvním kole volit Mitchell, který lze zahájit bez přípravy, neboť nepotřebuje žádné stolové lístky.

1. Systém Howell

Systém je nazván podle svého vynálezce, jímž byl v roce 1897 Američan Edwin Howell. Umožňuje na turnajích pro 8-24 párů, aby se potkal každý s každým a odehrál přitom všechna rozdání v turnaji. Také počet porovnávání (tj. počet rozdání, která hrají na stejné lince) je se všemi páry přibližně stejný. Turnaj je tak velice dobře vyvážený.

1. Principy systému

1) Rozpis je možno aplikovat pro každý sudý počet párů od 8 do 24. Pro každý z těchto případů je zvláštní rozpis.

2) Je-li N párů, hraje se 2N-1 sestav a turnaj má stejný počet kol. Sestav je více než stolů, pro přebývající musí být zřízen alespoň jeden odkládací stůl.

3) Sestava 1 se začíná hrát na prvním stole další sestavy jsou postupně na dalších stolech – hracích nebo odkládacích.

4) Pár s nejvyšším číslem (N) sedí trvale u prvního stolu na NS.

5) Po každém kole se sestavy přesunují o 1 pozici níže, tedy sestava 2 se přesunuje na místo sestavy 1, 3 na místo 2 atd., 1 na místo 2N-1. U každého stolu se tak postupně (cyklicky) hrají všechny sestavy.

6) Obdobně se přesunují páry s výjimkou trvale sedícího. Hráči mohou v prvním kole zjistit, za kým chodí, a podle toho se dále v turnaji orientovat.

Přesuny hráčů ani karet nejsou jednoduše vyjádřitelné. Jsou nutné stolové lístky, ze kterých se hráči dozví, odkud vzít a kam přenést karty. Dále na nich musí být i pozice, na kterých odehrají další sestavu. Tuto informaci lze nahradit tzv. chodícím lístkem, který dostane každá dvojice na začátku turnaje (a je pro všechny stejný, liší se pouze výchozím bodem).

2. Modifikace systému

Ústupem od jednoho či více uvedených principů dostaneme různé (a různě výhodné) modifikace. Např. lze zrušit pravidelnost a cykličnost pohybu karet i párů a vytvořit polostacionární systém, ve kterém všichni několik kol sedí na místě a zbytek chodí. Stolový lístek pak není pro všechna kola stejný, ale pokaždé se střídá jinak.

3. Dodatečný pár

Někdy se stane, že v okamžiku, kdy už je vše připraveno ke startu turnaje, přijde ještě jeden pár. Pokud se rozhodnete ho přijmout, existuje jednoduchá možnost bez nutnosti vše zrušit. Novému páru dejte číslo o 1 vyšší než dosavadní maximum a posaďte ho na linku EW k libovolnému stolu kromě toho s trvale sedícím párem. Stane se druhým trvale sedícím, proto na EW, aby oba neseděli na stejné lince. Každý pár, který na toto místo přijde, bude pauzovat (může přitom sledovat hru u tohoto stolu).

Systém tímto zásahem přestává být vyváženým, protože oba sedící páry na rozdíl od ostatních nepauzují. Také se spolu v žádném rozdání nesrovnávají, hrají vždy na opačných linkách. To je třeba vzít v úvahu pro případy, kdy chcete tento systém použít úmyslně místo standardního Howellu s pauzou. Máte např. přihlášených 11 párů a nehodí se vám hrát ani 22 ani 33 rozdání dle normálního rozpisu pro 12 párů. Zlatého středu 27 rozdání lze dosáhnout zmíněným postupem s pětistolovým rozpisem s dodatečným párem.

Dodatečný pár můžeme přijmout dokonce i v celém průběhu prvního kola: buď ho na pevné místo posadíme až od druhého kola nebo původně sedící pár necháme sedět trvale a po jeho „trase“ se vydá nový pár. Je třeba jim zaměnit čísla.

4. Dodatečný stůl

Jsou-li dva dodatečné páry, postavte poblíž kteréhokoliv stolu (s výjimkou 1 s trvale sedícími) dodatečný stůl a dejte mu stejné číslo. Oba stoly budou spřažené, tj. budou v průběhu celého turnaje hrát sestavy současně. Z toho důvodu nesmí být stoly těsně u sebe, aby bylo zamezeno nežádoucím odposlechům. Jeden z párů u původního stolu přesaďte k dodatečnému stolu na stejnou linku, na volná místa posaďte nové páry. Přidělte jim volná vyšší čísla, budou trvale sedět. Páry, které budou ke stolu v průběhu turnaje přicházet, nebudou hrát proti sobě, ale každý proti jednomu z dodatečných párů.

I v tomto případě lze přídavný stůl vytvořit i kdykoliv před koncem prvního kola. Posadíme nové páry u nového stolu, přičemž jen jeden z nich zůstane sedět. Druhý se vydá po trase páru z téže linky u původního stolu, který se stane stacionárním (těmto párům musíte vyměnit čísla). Rozdání prvního kola mohou nové páry stihnout zahrát, dohrát je po skončení turnaje nebo mohou dostat průměr – záleží na podmínkách.

S výjimkou stolu s pevným párem lze dodatečné stoly přidat ke všem ostatním stolům a to i současně. Můžeme tak turnaj téměř zdvojnásobit. Můžeme tento systém použít i úmyslně, aniž by někdo došel pozdě. Samozřejmě to není doporučení hodný postup – turnaj je nevyvážený, spřažené stoly jsou časovou brzdou a hrozí z nich odposlechy.

Ke všem modifikacím i přídavkům je třeba říci, že nejpoužívanější program v českých podmínkách (VYPOCTY J.Volhejna) tyto operace přímo nepodporuje. Je nutné zasahovat přímo do souborů, k čemuž je nutná znalost jejich struktury.

5. Zkrácený Howell

Z různých důvodů můžete potřebovat hrát menší počet rozdání, než vyplývá z počtu každý s každým. Neelegantní metody byly naznačeny v předchozích odstavcích, další nevhodnou metodou je předčasné ukončení – nedohrání jednoho či několika kol. V takovém případě je porušena podmínka, aby všichni hráli všechna rozdání. Čím více kol vynecháte, tím větší rozdíl je mezi soubory rozdání, která jednotlivé páry odehrály. V podstatě každý hraje jiný turnaj.

Existují rozpisy, které popsanou situaci řeší a najdete je v příslušné literatuře. V zásadě jsou tvořeny tak, že za každé ubrané kolo ubude jedna hraná sestava a přibude jeden trvale sedící pár. Všichni tak hrají všechna rozdání a je jakž takž zachována vyváženost (sedící páry ovšem hrají vzájemně buď stále na stejné lince nebo stále na opačné).

2. Systém Mitchell

Systém nazvaný podle svého autora Johna Mitchella je velice oblíbený zejména pro jednoduchost pohybu hráčů i sestav. Nejsou tak zapotřebí žádné lístky, žádné odkládací stoly. Systém je také univerzálně použitelný pro libovolný počet párů. Nevýhodou je nevyváženost – v klasické variantě jsou vlastně dvě nezávislé skupiny, které by měly být i samostatně hodnoceny. Skupiny samotné jsou vnitřně vyvážené ideálně.

1. Principy systému

Všechny páry na lince NS zůstávají na svých místech, páry na EW přecházejí o stůl výše (samozřejmě cyklicky), karty se přenášejí o stůl níže. Jednotlivé sestavy jsou na začátku rozmístěny postupně na všech stolech a hraje se stejný počet kol jako je stolů. Poslední věta platí bezvýhradně pouze pro lichý počet stolů.

2. Sudý počet stolů – přeskok

Pokud by se při sudém počtu stolů hrálo dle předchozího odstavce, snadno odvodíte, že by na začátku druhé poloviny turnaje došlo k setkání hráčů s kartami z prvního kola. Nejjednodušším řešením problému je provést v tomto okamžiku mimořádné střídání, kdy se hráči EW neposunou o jeden ale o 2 stoly výše (karty standardním způsobem). Tato metoda se nazývá přeskok, protože při ní páry „přeskočí“ jeden stůl. Její výhodou je jednoduchost, není k ní potřebná žádná příprava. Nevýhodou je nevyváženost dvojího druhu: nikdo nehraje všechna rozdání a každý vynechá jeden pár z protilinky – někdo slabší, někdo silnější.

Turnaj s přeskokem je o kolo kratší než je počet stolů. Teoreticky je to možno napravit a sehrát ještě sestavu, ve které se znovu sejdou soupeři z prvního kola (rozdání jsou jiná). V praxi se však toto řešení používá pouze v případě, že v prvním kole hráči namíchávají připravená rozdání a nehrají je.

3. Sudý počet stolů – bez přeskoku

Solidnější systém hry pro sudý počet stolů mění způsob pohybu a hraní karet. První a poslední stůl hrají společnou sestavu a v polovině vzdálenosti mezi nimi je odkládací stůl, na kterém karty jedno kolo odpočívají. Formálně vyjádřeno, je-li počet stolů S=2k, jsou stoly 1 a 2k spřaženy a na začátku hrají sestavu 1. Další stoly až do k hrají sestavy s odpovídajícím pořadím, sestava k+1 leží na odkládacím stole. Další sestavy jsou po řadě na dalších stolech až do 2k, která je na stole 2k-1. Páry na stolech k a k+1 si nepředávají karty přímo, ale přes odkládací stůl, kde jedno kolo leží. Na těchto hráčích je velká zodpovědnost za osud turnaje, pročež doporučuji je řádně poučit a zejména na začátku turnaje kontrolovat. Předají-li si karty přímo, turnaj se zhroutí. Navíc ne hned, ale až za několik kol, kdy už je náprava téměř nemožná.

Systém bez přeskoku je obzvlášť výhodný, chybí-li do plného počtu jeden pár. Pauzu posadíme na NS k poslednímu stolu, na kterém se tak místo hraní společného rozdání se stolem 1 pauzuje. Hráči mohou sestavu u stolu 1 sledovat.

4. Vyvážení turnaje

Jak již bylo řečeno, v systému Mitchell hrají dvě skupiny párů, které se mezi sebou vůbec neorovnávají. V žádném rozdání nehrají páry z obou skupin na stejné lince. Nápravu tohoto stavu je možno zjednat nepříliš komplikovanou metodou obratu. Po určitém (nebo určitých) kolech otočíme rozdání tak, že sedící páry sehrávají linku EW a chodící NS. POZOR ! Po obratu se nic nemění na tom, které páry chodí a které sedí, co kdo dělal, to dělá dál.

Teoretici tvrdí, že bez ohledu na počet obratů nemůže být Mitchell ideálně vyvážený. Optimálního vyvážení lze dosáhnout třemi obraty, v běžných podmínkách postačí i obrat jeden. Každopádně i po jednom obratu už nejsou skupiny totálně oddělené od sebe, neboť každá dvojice hraje s každou jinou na stejné lince nejméně dvě sestavy.

Kdy udělat obrat při daném počtu stolů, to najdete v literatuře - bývá to zhruba ve dvou třetinách turnaje. Použijete-li ho v praxi, důkladně vždy zkontrolujte, zda ho všichni provedli. Pro kontrolu vedoucím i pro orientaci hráčů považuji za lepší variantu nechat karty v původní poloze a hráče přesadit na opačné linky. V Polsku používaná varianta s obratem krabic je asi náchylnější na chyby.

5. Dodatečné páry

V systému je možno doplnit i více stolů (anglicky Appendix), ale jen při vhodném počtu stolů. PAMATUJTE SI, že žádné fintičky nemůžete dělat, máte-li 9 nebo 15 stolů (21 atd. už nebývá zajímavé). Přidávání více stolů nechám na vašem samostudiu z odborné literatury.

Jeden dodatečný pár při lichém počtu stolů mimo výše uvedené můžeme zařadit i v průběhu prvního kola. Do druhého kola jej posadíme na stůl 1 místo páru na NS, který pauzuje. Do dalších kol se dodatečný pár posune vždy o dva stoly výše a tam nahradí pár na NS. Samozřejmě cyklicky, takže sál obejde dvakrát. Pro výpočet je dobré přidělit takovému páru výrazně odlišné číslo a/nebo výraznou barvu tužky pro zápis. Program VYPOCTY tento způsob přímo nepodporuje.

Druhý způsob zařazení jednoho páru lze aplikovat pro „vhodný“ lichý počet stolů a pro libovolný sudý počet při variantě s přeskokem. Spočívá v tom, že nový pár po prvním kole zaujme místo páru NS na stole 1, kterýžto pár v tomto kole pauzuje a v dalším si sedá na NS u stolu 2. Zde dosud sedící pár pauzuje a v dalším kole obdobně „vystrkává“ pár u stolu 3, atd. Z hlediska výpočtu platí minulý odstavec obdobně.

3. Dvoukolový turnaj

Dvoukolový turnaj je nejběžnější variantou vícekolového párového turnaje. Nebývá zvykem hrát sestavy o jednom rozdání, nejčastěji jsou to dvě rozdání. Protože v jednom kole se normálně hraje od 24 do 33 rozdání, do jedné sekce se nám hráči vejdou, je-li nanejvýš 32 párů. Při vyšším počtu dělíme účastníky do více skupin (sekcí), které v daném kole hrají samostatně. Hrají ovšem stejná rozdání a hodnocení je pro všechny společné. V jednotlivých sekcích nemusí být stejný počet párů a nemusí mít stejný organizační systém.

1. Jedna sekce

Často používaná, dostatečně jednoduchá i vyvážená varianta organizace dvoukolového turnaje v jedné sekci je kombinace systému Mitchell a Howell. Páry dělíme do dvou skupin, které v prvním kole hrají systémem Mitchell proti sobě navzájem a ve druhém systémem Howell se střetávají páry v rámci skupin. Je vhodné hrát nejprve Mitchell, který nevyžaduje velkou přípravu vedoucího. V průběhu prvního kola a přestávky má tak dost času nachystat rozpisy (stolové lístky) pro Howell.

Druhé kolo zaslouží ještě zmínku. I když lze hrát v obou skupinách týž systém Howell, není to vhodné. Za prvé musí být buď spřažené stoly nebo dvakrát namíchaná rozdání. Za druhé má každý pár v druhé skupině svého "dvojníka", který hraje stále shodná rozdání na stejné lince - vzniká nevyváženost. Za třetí při lichém počtu párů v obou skupinách v každém kole dva páry pauzují.

Lepší varianta jeden z Howellů upraví tak, aby se u odpovídajících stolů nehrály stejné karty jako v druhé části. V optimálním případě lze docílit toho, že oba systémy jsou tzv. komplementární neboli doplňkové. Rozdání, která mají být v jedné skupině na odkládacím stole, jsou přesně ta, která se v druhé části mají hrát. Kromě klasicky nepříznivých čísel 9 a 15 takový způsob vždy existuje. V případě sudého počtu stolů je ovšem jeden stůl spřažený mezi oběma částmi, v případě lichého počtu se páry, které "mají pauzu", potkávají na společném stole. Jsou to ty dvojice, které v prvním kole turnaje v Mitchellu spolu u stolů začínaly. Aby se v turnaji potkal každý s každým právě jednou, je třeba s tím počítat již na začátku a první sestavu v Mitchellu nehrát a rovnou vystřídat.

Systém se nazývá Mitchell + dvojitý (nebo křížený) Howell a najdete ho jistě v odborné literatuře. Při výpočtu je nutno vzít v úvahu, že se v kolech hraje různý počet rozdání.

2. Více sekcí

Nepodaří-li se hráče rozdělit pouze do dvou skupin, musí mít turnaj více sekcí. Postupujeme tak, že přihlášené páry dělíme do skupin o takovém počtu párů, který ve výše uvedených systémech hraje určený počet rozdání. Chceme-li například hrát 26 rozdání, mají skupiny 13 členů - párů. Pak k sobě přiřadíme dvojice skupin, které budou hrát systémem Mitchell, případná zbývající lichá skupina bude hrát Howell. Samozřejmě místo jedné sekce Mitchell můžeme vytvořit i dvě sekce Howell - myslíme ovšem na to, že takovou skupinu musíme vždy doplnit o jeden pár navíc.

Jen málokdy se hráči trefí přesně do počtu, který výše popsaným způsobem potřebujeme. Páry, které zbývají, ale není jich dost na zaplnění skupiny, přiřazujeme do jednotlivých skupin, raději do sekce Howell, kde to lze učinit bez spřažených stolů. Některé metody byly popsány, jiné najdete v literatuře.

Z hlediska vyváženosti turnaje je v případě více sekcí se systémem Mitchell třeba uvážit, že i při použití obratu má každý pár v druhé sekci svého souputníka, který hraje všechna rozdání na stejné lince.

Ve druhém kole turnaje provádíme rotaci skupin. Jednu můžeme nechat na původním místě (vždy v Mitchellu a spíš ne sedící), ostatní cyklicky posuneme tak, aby proti sobě nehrály stejné skupiny. To znamená, že sekci hrající Howell, je třeba vždy přesunout do sekce Mitchell.

4. Vícekolový turnaj

Ve vícekolovém turnaji postupujeme obdobně jako v předchozím odstavci. Při přemisťování skupin pamatujte na to, aby všechny páry aspoň v jednom kole seděly trvale u svých stolů. Všechny páry musí sehrát všechna rozdání (s výjimkou jedné pauzy), kterých by ve všech kolech měl být přibližně stejný počet. Žádné dva páry se spolu nesmí utkat dvakrát.

Příklad ideálního tříkolového turnaje je pro 3n+1 pár, kde n je liché číslo. Tvoříme tři skupiny po n párech, dvě skupiny hrají Mitchell, třetí se zbývajícím párem Howell. Skupiny po jednotlivých kolech cyklicky rotují, pár navíc zůstává stále v sekci Howell.

7. Bleskové turnaje družstev

Klasickou formou turnaje je takový, kde se čtyřčlenné týmy utkávají každý s každým na určitý počet rozdání (podle počtu týmů a času). Každý pár potká z každého týmu jeden pár, všechny zápasy probíhají na společných rozdáních - každý hraje všechna nebo téměř všechna. Rozdání jednoho zápasu nejsou obvykle hrána současně na obou stolech, takže turnaj musí být odehrán bez přestávek. Není také dovolena jakákoliv výměna informací mezi páry téhož týmu.

1. Lichý počet týmů

Nejjednodušší organizaci má turnaj pro libovolný lichý počet týmů. Systém je podobný párovému Mitchellu, také u něj nejsou zapotřebí žádné stolové ani jiné lístky.

Stoly na sále jsou uspořádány cyklicky tak, aby poslední stůl byl poblíž prvního. Každé družstvo se usadí u jednoho ze stolů, na němž je jedna sestava rozdání. Páry na NS budou celý turnaj sedět na svých místech, karty budou při každém střídání přenášet cyklicky o stůl níže. Páry na EW se vždy přesunou o dva stoly dolů. První sestavu je možné sehrát v případě, že je v turnaji počítáno i hodnocení dvojic - Butler. Jinak se ihned střídá a karty se nemusejí přenášet. Pokud se karty míchají, je vhodnější to provést až po vystřídání, aby nemíchali ti, co je nebudou hrát. Někdy je to totiž svádí k lajdáckému nebo dokonce umělému rozdání karet.

Charakteristické pro systém je, že v první půli se rozehrají všechny zápasy a ve druhé se dohrávají v opačném pořadí. Systém zaručuje, že se týmy v obou půlkách potkají se správnými kartami. Ve druhé půlce mohou (a měli by) všichni počítat výsledky svých zápasů, neboť v zápisových lístcích již jsou výsledky od druhého stolu. Bezprostředně po skončení turnaje tak mohou být známy výsledky, které ovšem pečlivý vedoucí podrobí kontrole především u dobře umístěných týmů.

2. Sudý počet týmů

Pro sudý počet týmů je organizace složitější. Jen pro úplnost uvádím i metodu s chybějícím družstvem. K týmům doplníme jeden fiktivní, přidáme jeden stůl s kartami a dále hrajeme podle systému pro lichý počet týmů. Samozřejmě v každém kole pauzují dva páry a turnaj je o kolo delší.

Druhá metoda dělí turnaj na dvě fáze, v každé z nich potřebujeme polovinu uvažovaného počtu rozdání. V obou fázích jsou stoly z první a druhé poloviny čísel postupně spřaženy, takže se všechna rozdání hrají současně na dvou stolech. Například při 8 stolech jsou spřaženy stoly 1 a 5, 2 a 6, 3 a 7, 4 a 8. Karty jsou pouze na první polovině stolů, po každé sestavě se tam před střídáním zkompletují. Střídání probíhá stejně jako ve variantě pro lichý počet stolů, rozdíl je pouze v počáteční pozici párů EW. V první fázi začínají u stolu s číslem o 1 nižším, než kde sedí druhý pár týmu. Ve druhé fázi je to pak o dva stoly níže. V každé fázi se odehraje polovina zápasů a všichni odehrají všechna rozdání.

Varianta druhé metody ruší dvoufázovost za cenu zavedení odkládacích stolů, které jsou mezi každými dvěma stoly. Podrobnosti v literatuře.

Třetí metoda se mi zdá být optimální. Vychází z principu dvojitého Howellu, obzvláště výhodná je v případech, kdy je komplementární. Pak totiž nejsou spřažené stoly, minimálně (nebo vůbec) též dochází k současnému hraní zápasu na obou stolech. Další výhodou systému je párové hodnocení. Zatímco dosud uvedené metody vyžadovaly oddělené hodnocení linek, neboť páry hrály celý turnaj vždy na jedné z nich, zde dochází k promíchání párů na obou linkách. Rozpisy jistě naleznete v literatuře, zde jen zmínka, že méně šikovné systémy jsou pro 10 a 16 týmů (z Howellu pro 9 a 15).

8. Turnaje jednotlivců - individuál

Turnaje jednotlivců patří k organizačně nejsložitějším, popis všech systémů by přesáhl rozsah tohoto textu. Počínaje pěti stoly však lze použít poměrně jednoduchý systém Rainbow, který zde stručně popíšu. Pět stolů je minimum proto, že při střídání musí od stolu odejít tři hráči a karty, a to každý k jinému stolu, aby se znovu nepotkali. Potřebujeme tak nejméně 4 další stoly.

Hráči na N zůstávají na svých místech - zodpovídají za správný průběh hry, spojování párů, hraní správných rozdání, zápis a přenesení karet k dalšímu stolu, o 1 dolů. Hráči na S přecházejí o stůl výše, hráči na W o dva stoly dolů a hráči na E o dva stoly výše - vše samozřejmě cyklicky. Posun W o dva stoly dolů lze nahradit i posunem o 3 stoly výše. Zde uplatníme vhodné přidělování čísel tak, aby první číslice mnemotechnicky hráčům ukazovala, o kolik stolů se přesunují.

V každém kole je možno sehrát jedno až tři rozdání ve všech možných sestaveních párů. Je možné provést po odehrání každého rozdání rotační přesun hráčů kromě N nebo třeba vyměnit W a S a podruhé S (původní W) a E. Záleží na počtu stolů a požadované délce turnaje, zda rotaci jednou či dvakrát provedeme.

9. Závěr

Tento text považujte pouze za úvodní minimum k organizaci bridžových turnajů. Chcete-li být úspěšným vedoucím turnajů všeho druhu, budete muset přečíst ještě mnohé, případně navštívit odborná školení. Ať tak nebo onak, přeji vám, aby ze všech vašich turnajů odcházeli všichni hráči spokojeni.

© 2001, Dušan Šlachta